ĎÁBLOVO SÍDLO (pověst o Šibeničním vrchu)
__________________________________________________________________________________________
Na Vranově žil před mnoha a mnoha lety zlý čeledín, který se jmenoval Petr. Kupil zločin na zločin a nikdy nebyl dopaden. Svou vinu dokázal pokaždé přesunout na nevinnou oběť, která se pak za jeho zločiny houpala na oprátce. - - - Jednou byl ale konečně přistižen při činu, usvědčen a zbičován. Zdálo se, že pod karabáčem vypustil duši. Hradní pochopové svrhli jeho tělo do příkopu, kde je nechali jako potravu krysám. - - - Petr byl ale houževnatý. Chladná noc ho probudila k životu. S vypětím posledních sil se doplazil z příkopu až k blízkému Šibeničnímu vrchu a zde se vyčerpáním znovu zhroutil. - - -Blížila se půlnoc a s ní hodina, kdy nečisté síly nastupují k nočnímu reji. Nad krajem se rozpoutala bouřka. V záři blesku se Petra najednou dotkla horká ruka, která mu jako zázrakem dodala sílu. Zděsil se nad hostem, který stál před ním opřený o břevno šibenice a který ho pozoroval ohnivým okem. ,,Kdo jsi?” vypravil ze sebe. Neznámý se usmál a pravil: ,,Na tom nezáleží. Mohu ti pomoci, jestliže mi upíšeš svou duši.” Při těchto slovech vyjmul ze zeleného kabátu svitek pergamenu, ze šibenice vytrhl hřebík a podal obojí užaslému zločinci. ,,Podepiš se svou krví a až do své smrti nepoznáš, co je to nedostatek. Nebude nikoho, kdo by ti ublížil!” ,,A po smrti?“, tázal se Petr. ,,Po smrti ti to může být jedno, žiješ teď“, odpověděl mu pekelník. - - - Petr rázným pohybem vbodl hřebík do malíku a krůpějí krve se podepsal. Vtom se nad krajinou zablesklo, zahřmělo a u Petrových nohou se objevil hrnec plný zlaťáků. - - - Za ně si zločinný čeledín nakoupil skvostné oděvy a projížděl pak krajem obklopený pochlebovači a strážemi a páchal další zločiny. A pokaždé, když mu zlaťáky došly, šel si pro nové na to samé místo, kde mu je ďábel dal poprvé. - - - Léta mezitím ubíhala. Jednou, když zase potřeboval peníze, se jako obvykle vydal na Šibeniční vrch. Byla hluboká noc, neviděl ani na krok. Tápal, až narazil na něco odpudivě studeného. Byl zděšen, když zjistil, že se dotkl staré oběšencovy mrtvoly. V šíleném běhu uháněl pryč, ale vtom vyšlehl ze země plamen a před ním se objevil známý muž v zeleném kabátě. Petr vykřikl a začal v hrůze křičet a svíjet se na zemi. Ďábel byl však nemilosrdný, tělo svrhnul ze skály dolů a duši odnesl do pekel. Jen zlámané větve u okraje srázu svědčily o tom, že se čeledín bránil.
P O Z N Á M K A
Uvedená pověst je známa v několika variantách. Jedna z nich například uvádí, že „rezavý Petr“, který byl služebným panošem vranovského hradu, byl nakonec ďáblem usmrcen ve vlastním domě. O tom, že mu bránil, nesvědčily zlámané větve u srázu, ale potrhané podušky jeho postele. - - - Šibeniční vrch (na skále proti zámku – nad kopcem s Mniszkovým křížem) byl skutečně místem, kde stávala šibenice a kde se popravovalo. Například v roce 1739 na ní byla katem z Mikulova pověšena – po několikatýdenním věznění a po intenzivně prováděném útrpném právu – vražedkyně dětí ze Stálek. Vranovský soud měl k dispozici i pranýř, který asi stával přímo v městečku – doložen je případem vranovského rodáka Alexandra Grosmanna, který byl k němu neznámo kdy po čtyři dny přivázán - s tabulkou popisující jeho zločin loupeže okolo krku - a pak za velkého přihlížení vranovských obyvatel veřejně zbičován a vymrskán z obce. - - - V roce 1740 se Marie Anna Pignatelli vzdala finančně náročného vrchnostenského hrdelního soudnictví ve prospěch soudu královského města Znojma. V letech 1850 až 1945 se naproti tomu stal Vranov sídlem nejmenšího moravského okresního soudu s civilní i trestní agendou. Jeho působnost se vztahovala na obyvatele obcí, které před zrušením patrimonia příslušely k panstvím Ctidružice, Uherčice, Bítov a Vranov (rozsah okresu k roku 1900 : 217,64 km2, 1963 domů, 9371 obyvatel – z toho 1257 Čechů a 8114 Němců).
Autor:  zamek-vranovVydáno: 6.4.2016 16:35 Přečteno: 1823x Hodnocení: nehodnoceno |
Vaše hodnocení: |
