O ZÁMKU
VE VRANOVĚ
TROCHU JINAK...


EDUARD PETR (1817 - 1902)

     Eduard Petr František hrabě Stadniki – Stadnicki na Rožnově, c. k. komoří, rytíř Řádu Železné koruny II. třídy, od smrti svého otce Jana Kantiuse v roce 1842 nejvyšší dědičný hofmistr v Haliči a Lodoměři, doživotní člen panské sněmovny rakouské Říšské rady, velkostatkář a rentiér.

    Narozen 17. července 1817.  25. listopadu 1843 se oženil s Luitgardou z Mniszku (1823 - 1911), s níž měl syny Stanislava Jana Kantia (1848 - 1915) a Eduarda Adama (1856 - 1885) a dále dceru Helenu (nar. 1844). Vlastnil haličská panství Nawojowa a Brzezno, kde se věnoval budování rezidencí a správě zemědělského majetku.

    Vranov nebyl nikdy jeho majetkem de iure, formálně patřil Luitgardě, ale rozhodovací pravomoc a vrchní dohled nad správou zámku, kameninové továrny ve Vranově, pily v Šumné, lihovaru v Helenině dvoře, cihelny a pivovaru ve Vranově a cca 5400 ha lesů a polností vykonával on - nejpozději od dubna 1876, tedy od smrti své tchyně Heleny. Podílel se významně i na generální opravě zámku, zejména jeho interiérů, provedené v sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století. 

    Hodně cestoval, mezi jeho záliby patřilo lesnictví včetně lovu. Organizoval i úpravy lesoparku v okolí zámku i širší krajiny a v tomto směru získal jistý věhlas (čestným členem ho například jmenoval Okrašlovací spolek ve Znojmě).

     Zemřel na vranovském zámku 21. května 1902 ve věku 85 let. Pochován byl dočasně v zámecké hrobce a v roce 1911, po smrti své manželky Luitgardy, byly jeho i její tělesné pozůstatky převezeny do rodové hrobky v haličských Krysowicích.