O ZÁMKU
VE VRANOVĚ
TROCHU JINAK...


FELICIE (1810 - 1855)

  Felicie z hraběnka Mniszku, dvorní dáma císařovny Alžběty a členka prestižního dámského Řádu Hvězdového kříže, dcera Stanislava Mniszka (1774 - 1846) a Heleny Lubomirské (1783 - 1876). Narodila se 22. prosince 1810. Byla hudebně, a zejména výtvarně nadaná, v polských muzejních depozitářích se dodnes zachovaly její některé obrazy, citovaný je například pohled na haličský zámek Nawojowa.

   28. února 1832 se provdala za svého druhostupňového bratrance Jiřího Romana knížete Lubomirského (1799 až 1865), velkostatkáře a hlavu rodové linie z Rzeszowa. Věnem mu přinesla dvě haličské vsi Plaszowice a Byków v hodnotě 64 000 rublů, po smrti Stanislava Mniszka v roce 1846 dědila další pozemkový majetek poblíž Przemyślu.

   Zemřela 5. října 1855 ve věku 44 let jako bezdětná. Na Vranově, který se stal vdovským sídlem její matky, na ni upomíná posmrtná sádrová maska v zámecké kapli  vsazená do západní stěny čelní oratoře.

   Felicitino údolí pod zámkem - právě tak jako Felicitina studánka - se nejmenují po ní, ale po její babičce a matce jejího otce Stanislava, tedy po  Felicii Mniszkové – Siekierzyńské.

   Velký dvojportrét Felicie a jejího manžela zavěšený vlevo od kachlových kamen pracovny byl malován roku 1847 Felixem Hanušem. Zachycuje ji vzpomínající na oba rodiče, jejichž podobenky na stolku před ní jsou obepjaty břečťanem jako symbolem věrnosti.