HERALDIKA V AREÁLU ZÁMKU
Erb nad vstupní bránou do zámku. Sdružený manželský erb. Při čelním pohledu vlevo Stanislav Mniszek (1774 až 1846) – v červeném štítu zlatá pětilistá růže. Při čelním pohledu vpravo Helena princezna Lubomirská (1783 až 1876) – v červeném štítu zlatý vlnitý pruh. Oba štíty položeny na hermelínový plášť s korunkou. - - - Forma této aliance svědčí o úpadku heraldiky - viz nedůvodné umístění obou štítů na hermelínový plášť a jeho završení "hraběcí" korunkou, především ale svévolné, nepochybně ale druhotné a hodně pozdní "polepšení" barevnosti obou figur - místo stříbrného říčního pruhu se objevuje pruh zlatý, místo stříbrné růže se zlatým semeníkem je v erbu růže celozlatá (pod jejím povrchem ovšem prosvítá původní stříbrná barevnost).
Erb nad vstupem do kaple. Sdružený manželský erb. Michal Jan III. hrabě Althann (1679 až 1722) – v (červeném) štítě příčné (stříbrné) břevno, na něm spojené (černé) iniciály AT. Marie Anna markýza Pignatelli (1689 až 1755) – ve (zlatém) štítě tři (černé) džbánky v postavení dva jedna. Štíty položeny na hermelínový plášť vrcholící knížecí korunkou. Pod štíty latinský nápis seznamující s tím, že Marie Pignatelli uskutečnila přání „dědovo“ – svého tchána Michala Jana II. z Althannu, to je dokončila interiér kaple a v jejím podzemí i rodovou hrobku, do které v roce 1726 převezla tělesné pozůstatky hlavní althannské linie ze zámku Jaroslavice. Datuje to dvojitý chronogram nápisu (součet vyšších písmen označujících římské číslice – stejný v prvním i druhém řádku). - - - V althannských erbech na podnoži sochy sv. Jana Nepomuckého ve Vranově u mostu a v sále předků nad hlavním vstupem a jinde se nad příčným břevnem znaku ještě objevuje (zlatá) číše. Tato obecná figura vyjadřuje, že Michal Jan III. Althann a jeho mužští potomci, resp. vždy nejstarší syn v přímé linii, byli formálními držiteli čestného úřadu dědičného číšníka Říše římské národa německého. Vzhledem k tomu, že vysoký dvorský úřad arcičíšnictví byl od roku 1114 výsadou českých knížat a později pak českých králů a že dědičný říšský číšník vykonával či měl vykonávat jejich povinnosti za jejich nepřítomnosti na císařském dvoře, byli Althannové v tomto smyslu many koruny České a jejich čestný úřad jim tedy de jure propůjčoval v léno český panovník. Dědičnými číšníky Říše se stali v roce 1714 - po vymření hlavní linie hrabat Limburků, a to z vůle císaře (a krále českého) Karla VI. Přestali ho heraldicky vyjadřovat, tedy vkládat číši do svého erbu, v roce 1806, kdy Říše formálně zanikla.
Erb nad průjezdem z prvního nádvoří do čestného dvora. Sdružený manželský erb. Hrabě Stanislav Mniszek (1774 až 1846) – v (červeném) štítě (stříbrná) pětilistá růže. Helena princezna Lubomirská (1783 až 1876) – v (červeném) poli štítu (stříbrný) vlnitý pruh. Oba štíty novoanglických tvarů položeny na hermelínem podšitý plášť vrcholící dvěma korunkami – heraldicky vpravo (to je při čelním pohledu vlevo) hraběcí a heraldicky vlevo knížecí.
Erb nad vchodem do vstupního sálu z dvouramenného schodiště čestného dvora. Sdružený manželský erb. Při čelním pohledu vlevo Eduard Petr hrabě Stadnický (1817 až 1902) – v (červeném) poli štítu (stříbrný) vlnitý pruh. Při čelním pohledu vpravo Luitgarda rozená hraběnka Mniszková (1823 až 1911) – v (červeném) štítě (stříbrná) pětilistá růže. Oba štíty položeny na hermelínem podšitý plášť s korunkou. - - - V zámeckých heraldických památkách se objevuje vlnitý pruh znázorňující říční tok malopolské řeky Szrienawy jednak v erbu Lubomirských, jednak Stadnických. Jako jediná heraldická figura se ale vyskytuje pouze v erbu Lubomirských. Zde se totiž dochovala ve své prvotní neměnné podobě ještě z dob, kdy početná polská šlechta byla se svým v Evropě neobvyklým systémem organizace strukturována (na způsob skotských klanů) do rodových celků (erb je společný třeba i pro několik desítek rodů), a to bez ohledu na společenské postavení. Stadničtí sice patřili ke stejnému „herbu Szrieniawa – Druzyna“ jako Lubomirští (nebo rody Poniatowski, Potocki ap.) a původní erb – vlnitý pruh řeky Szrieniawy – občas užívali i v 19. století samostatně, v jejich úplném čtvrceném erbu se třemi klenoty se však tato figura objevuje pouze ve středním štítku. - - - K "hraběcímu" erbu Stadnický / Mniszková nad vchodem do vstupního sálu je ještě vhodné dodat, že musel být - jako dochovalý erb na portálu zámecké kaple - původně althannský, pravděpodobně opět vyjadřoval alianci Michal Jan III. Althann / Marie Pignatelli, ev. alianci pozdější Michal Josef Althann / Marie Filipa Nimpsch. Někdy v druhé třetině, spíš v třetí čtvrtině 19. století byl částečně odstraněn, přesněji jeho honosné kusy byly bizarně, heraldicky nesprávně použity k vytvoření erbu současného. Ponechán byl knížecí hermelínový plášť z mušlového vápence, jeho završující korunka byla odloučena a místo ní absudrně osazena pozlacená plechová korunka svobodných pánů/!/ jen se sedmi viditelnými perlami na stěžejkách. Oba původní švýcarské štíty autoři přesekali, vertikální šrafourou naznačili jejich novou (společnou) červenou barevnost a do nich vložili okrově zabarvené figury nové aliance vyrobené z vranovské kameniny.
Erb ve vnitřní části rokokového krbu v tzv. respiriu. Erb rodu Wense – Mörse. V (zlatém) poli (černé) příčné břevno a na něm vinná ratolest se třemi lístky a třemi hrozny, korunovaný turnajský helm s (černozlatými) pokryvadly a s (černým a zlatým) pavím pérem jako klenotem. Nebarevný erb s datováním 1731 provedený reliéfně na litinové desce přivezl a osadil spolu s krbem protektorátní držitel zámku Gebhard von der Wense.
Gobelinové repliky na sedáku řezbovanývh židlí v pánském salonu. Erby v duchu ornamentální empirové heraldiky připomínají erby některých rodů, které Vranov vlasntily, a to od nejstarších dob až po 19. století. Objevují se tu Přemyslovci, pánové z Lichtenburka, Meziříčtí z Lomnice, Dietrichsteinové, Althannové, Lilienbornové, Mniszkové a Stadničtí.
Heraldika sálu předků. V této "svatyni" rodu dominuje althannský erb na Rottmayrově fresce v kupoli (ve čtyřech provedeních pod trubkami letících okřídlených andělů). Jako závěsný dekorativní prvek - s číší nad příčným břevnrm - se uplatňuje se i ve vstupní nice nade dveřmi, a to v heraldicky nesprávné celozlaté barevnosti.
Heraldické motivy na vranovské kamenině. Objevují se v řadě případů na jídelních, kávových a čajových servisech vyráběných pro rodinu majitele. Nalezneme tu erby nebo jen iniciály Mnizsků, Lubomirských a Stadnických, ale i jejich blízkých příbuzných.
Heraldický štítek na dveřích ze vstupního sálu dosálu předků. Nekorunovaný orel drží v pravici rovný dvojbřitý meč a v levé ruce meč archanděla Michaela s plamennou čepelí (odkaz na michalovskou tradici althannského rodu). Ve štítě na jeho prsou spojené iniciály AT (Althann), nad nimi džbánek (erbovní figura Marie Anny Pignatelli). Tvarovaný plech, mezi léty 1722 až 1755.
Erb u paty schodiště čestného dvora. Sedící lev přidržuje tlapou erb polských hrabat Zamoyskich - v (červeném) poli štítu tři (zlaté) překřížené oštěpy se špicemi obrácenými vzhůru. Štít převýšen hraběcí korunkou, z níž vyrůstá (stříbrný) vpravo obrácený kozel se zdviženýma předníma nohama. Zamoyští patřili mezi významné předky Heleny Sapiehy, matky posledního vranovského Stadnického Adama Zbyňka Lea (1882 až 1981). Helenin otec Adam Sapieha byl Zamoyskim jednak po přeslici (jeho matkou byla Jadwiga Zamoyska), jednak zčásti i po meči (matka jeho otce Lva byla Anna Zamoyska).
