O ZÁMKU
VE VRANOVĚ
TROCHU JINAK...


KOČIČÍ ÚDOLÍ (pověst o Junáckému údolí)

_________________________________________________________________________________________


Před staletími bylo na místě vranovského Kočičího údolí jezero. Na jeho břehu, pod rozložitým dubem, sídlila čarodějnice, které lidé přisuzovali divotvornou moc. Bydlela tu sama – uprostřed množství koček.    -     -     -      V té době žil na vranovském hradě rytíř Hynek se svým synem. Vkládal do něj velké naděje a věřil v jejich splnění víc než ve vlastní spásu. Synek byl bystrý a udatný, již v útlém věku uměl dobře jezdit na koni právě jako ovládat samostříl nebo oštěp. Měl však jednu slabost – strach z koček. Svěřil se s ní svému otci a ten nemeškal a vyslal družinu zbrojnošů, aby v širokém okolí všechny kočky utratila.      -      -     -      Toho dne se čarodějnice vypravila do lesa za léčivými bylinami. Když po návratu uviděla kolem svojí chýše zemi pokrytou mrtvými těly svých miláčků, zmocnil se jí hrozný hněv. Velká byla její bolest a velká byla i pomsta, kterou přísahala.      -     -     -      Příležitost na sebe nedala dlouho čekat. Vladař sousední země vypověděl rytíři Hynkovi válku a tomu nezbylo, než v čele svých poddaných táhnout do boje. Jeho syn tedy na dlouhou dobu osiřel.       -     -     -      Babice nelenila a důvěřivého hocha vylákala k jezeru, nad jehož hladinou vykouzlila tančící vodní víly. Hošík netušil, že vysoká skála, na které s nadšením přihlížel vodnímu reji, bude posledním místem, na něž vstoupil. Čarodějnice vztáhla ruku, skála se začala bortit a on se zřítil do rozbouřených vln. Pak všechno utichlo, jen nad jezerem se vznesla do výšky bílá holubice.       -      -      -      Když se rytíř vrátil z boje a zjistil, že se mu ztratil syn, začal ho v neblahém tušení usilovně hledat. Na čarodějnici měl podezření, proto ji navštívil a snažil se z ní vymámit pravdu. Babice mlčela, poslouchala jeho naléhání, pak ale pak se zachechtala a napřáhla dlaň nad vodní hladinou. Vlny jezera se  rozdělily a  dole na dně odkryly chlapcovo tělo zpola zasypané pískem.      -     -     -       Rytíře se zmocnil velký hněv. Takový, že mu nedokázala odolat ani kouzelná moc babice. Jeho lidé ji chytili, zlámali jí tyčí hnáty a tělo vpletli do kola. Krkavci pak popravu dokončili.      -     -     -      Od té doby rytíř chřadl a zakrátko zemřel. Vranovský hrad pak pustl a jeho zdivo se rozpadalo. Setlela chatrč čarodějnice a postupně začalo vysychat i jezero. Jen staří lidé dodnes vyprávějí, že ve výroční den chlapcovy smrti je nad údolím pod zámkem, které po opadnutí jezera vzniklo, slyšet kočičí mňoukání a skřípavý smích stařeny.  

 

P O Z N Á M K A
Dnešní  Junácké údolí se dříve skutečně nazývalo „Katzengraben“  nebo v jazykově deformované  a  častější podobě „Kainzengraben“  -  tedy  „Kočíčí příkop“.  Svědčí o tom staré mapy Vranova - například tzv. indikační skizza z roku 1826. Mimo jiné na ní můžeme rozpoznat jeho  původní,  podstatně   větší  rozsah, rozsáhlé lesní  porosty, a  také majetkoprávní souvislosti  -  s  výjimkou parcel v bezprostředním okolí potoka, které patřily   vranovský   poddaným,  vlastnil  velkou většinu jeho rozlohy vranovský dominus hrabě Stanislav  Mniszek (foto vlevo nahoře). . Dnes  používaný   název   Junácké  údolí vznikl až po druhé světové válce.