O ZÁMKU
VE VRANOVĚ
TROCHU JINAK...


KRYŠTOF (1535/?/ - 1589)

   Kryštof z Althannu, druhý syn Wolfganga z Althannu, luterán, chytrý a úspěšný diplomat a dvořan, zbohatlík a povýšenec, zakladatel hlavní rodové linie.

   V šedesátých letech aktivně působil jako významný dolnorakouský stavovský činitel, stal se dokonce velitelem stavovského pluku, císařem byl pověřován úlohou komisaře na stavovských sněmech. V roce 1565 byl – jako schopný administrátor a manažer – povýšen na zemského radu. V roce 1574 ho panovník jmenoval svobodným pánem z Goldburgu a Murstettenu, v roce 1578 se stal tajným radou a v roce 1579 prezidentem dvorské komory, tedy úřadu, který byl nadřízen finančním správám jednotlivých zemí, ale i poradním orgánem císaře v otázkách rozšíáření základny jeho moci.

   Byl dvakrát ženatý, v roce 1572 se oženil se Sofií z Reichenau, která zemřela v roce 1576. Jeho druhou ženou se stala Alžběta Teuffel z Gundersdorfu. Se svými manželkami měl čtyři dcery a syny Michala Adolfa (1574 - 1638), Quintina Lea (1576 - 1634) a Volfa Dětřicha (1576 - 1621).

  Vlastnil řadu statků v Dolních Rakousích, zejména Murstetten s hradem Goldburg, dále Ainöedt, Gobelsburg, Soss, Lichtenberg, Heidzing, Tantendorf a na Moravě – jako zástavu na třicet let – Oslavany a panství znojemského hradu. Zemřel 10. prosince 1589.

  Připomíná ho fyziognomicky nepravděpodobná socha osazená do jižní stěny sálu předků, která ho zpodobňuje v kabátci panovníkova dvořana se "španělsky"  nabíraným límcem, pláštíkem a krátkými kalhotami, na prsou mu visí těžký řetěz, hlavu pokrývá klobouk s péry. Jeho zásluhy zdůrazňuje textová kartuš nad jeho hlavou i grisaillová malba nad okenní nikou. V alegoriích ho oslavují i obě štuková emblemata a malba nad římsou, která ho - prostřednictvím příběhu bájeslovného hrdiny Odyssea unikajícího z jeskyně jednookého kyklopa Polyféma  - staví na roveň mytologických hrdinů.