O ZÁMKU
VE VRANOVĚ
TROCHU JINAK...


MICHAL JAN II. (1643 - 1702)

   Michal Jan II. Althann, říšský hrabě, svobodný a korouhevní pán z Goldburgu a Murstettenu, tajný rada a c. k. skutečný komoří. Narodil se jako syn Michala Jana I. Althanna (1608 - 1646) a Marie z Eggenbergu a Krumlova.

   Od svých třech let, tedy od předčasné smrti svého otce, se musel podřizovat přísné poručenské správě Ferdinanda z Dietrichsteina, v níž dominovali jezuité.  V rané dospělosti absolvoval právnická  studia na vídeňské univerzitě a vykročil na dráhu moravského profesionálního juristy, která vyvrcholila pozicí přísedícího moravského zemského soudu. Příležitostně zastával  i roli zvláštního komisaře pověřovaného Vídní k dohledu nad dodržováním císařských reskriptů.

   Někdy před rokem 1670 se oženil s Marií Terezií z Lichtesteina, s níž měl tři dcery a tři syny, z nichž  nejstarší Michal Heřman zdědil po otcově smrti Vranov a dvacet let ovlivňoval jeho osudy.

   Majetkové  poměry  přiřazovaly Michala Jana II. k zámožným pozemkovým vlastníkům. Po otci zdědil rozlehlé jaroslavické dominium, na jehož zámku prováděl zásadní úpravy.  K němu v roce 1680 - po vítězné tříleté soudní při s Konrádem Stahrenbergem - přikoupil Vranov s Novým Hrádkem, kde začal uskutečňovat smělé ekonomické plány. Kupříkladu v roce 1682 obnovil provoz v zanedbaných dolech na železnou rudu a s přímou pomocí císaře Leopolda a raabského biskupa Kolowrata otevřel i železné hamry. Racionalizoval  i další panské provozy jako o poplužní dvory, rybníky, pivovar, mlýny, hostince, lesy  nebo o velkou ovčírnu, podstatným způsobem zasáhl do obnovy kostela ve vranovském městečku apod.

   Především ale začal uskutečňovat svůj největší podnik – přestavbu dosloužilého vranovského hradu, na kterém v té době žije celkem 48 osob včetně dětí a čeledi. Jeho záměrem bylo vystavět zde nové panské sídlo, které by sloužilo jako monumentální rodový panteon a jehož architektura i interiérová kultura by odpovídala změněným nárokům doby. K tomu na radu svého tchána Hartmana knížete Liechtensteina vybral za hlavního tvůrce mladého císařského architekta Johanna Bernharda Fischera budujícího na místě staré vranovské hradní kaple sál althannských předků a po jeho dokončení i zámeckou kapli.                               

   Úplného uskutečnění svých záměrů se však nedočkal, zemřel nečekaně na Jaroslavicích v roce 1702 (1701?), aniž by jeho závěť, v níž ustanovuje dominia Jaroslavice a Vranov za svěřenecký statek s majorátní dědickou posloupností, stačili potvrdit právoplatní svědci - tato okolnost pak zavdala podnět k dvacetiletému soudnímu sporu mezi jeho syny Michalem Janem III. a Michalem Heřmanem. Pochován je v hrobce hlavní michalojanovské linie Althannů, tedy pod vranovskou zámeckou kaplí Nejsvětější Trojice.

   Připomíná ho první  socha vpravo  od vstupu do sálu předků, fyziognomicky nepochybně věrohodná. Je civilně oblečený do splývavého pláště, v rukou drží vavřínový věnec a svitek písemností, u nohou globus a několik knih. Textová kartuš nad jeho hlavou i grisaillová malba nad okenní nikou zdůrazňují jeho domnělé i skutečné zásluhy. S pomocí alegoricko mytologického aparátu ho oslavují i obě štuková emblemata a malba nad římsou - v míře hraničící se zbožněním.