O ZÁMKU
VE VRANOVĚ
TROCHU JINAK...


MICHAL HEŘMAN JOSEF (1671 - 1763)

    Michal Heřman, říšský hrabě z Althannu, svobodný pán z Goldburgu a Murstettenu, tajný rada, c. k. skutečný komoří. Narodil se 1671 jako syn přísedícího moravského zemského soudu  Michala Jana II. Althanna (1643 – 1702), stavebníka vranovského sálu předků a zámecké kaple Nejsvětější Trojice, a Marie Terezie z Lichtensteinu z lednické knížecí větve.  

   Někdy po univerzitních studiích ve Vídni, které připomíná na Vranově dochovalá tištěná latinská disertace završující jeho bakalářské studium filosofie, se stává jako jeho otec přísedícím moravského zemského práva. V letech 1714 až 1721 zastává pozici nejvyššího moravského soudce.

   Jako nejstarší syn dědí po otcově smrti vranovsko - jaroslavické dominium, v němž pokračuje ve stavebním podnikání a zvelebování rezidencí. Na Vranově například v roce 1710 uskutečňuje přístavbu obou věží k vranovské zámecké kapli, v roce 1717 staví jako patron novou věž ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie ve vranovském městečku, jehož interiéry zdobí nákladnými štukovými dekoracemi a novými oltáři. Pořizuje a na prázdné prostranství ve středu vranovského městečka osazuje morový mariánský sloup, intenzivně pečuje o menší církevní stavby dominia atd.

   Věnuje se ale i vrchnostenskému hospodaření - zejména chovu ryb ve 21 rybnících a dnes již vymizelému chovu ovcí ve vranovské, lukovské a vracovické ovčírně (v roce 1722 v nich bylo ustájeno 2 529 ovcí, beranů a jehňat).    

  Jeho velkou majetkovou starostí je dvacet let trvající soudní spor s mladším bratrem Michalem Janem III. o platnost otcovy závěti, který ze svých dominií zřídil majorátní svěřenectví. Těsně před jeho smrtí totiž testament nestačili potvrdit platní svědci. I když kauzu v roce 1722 na zemské úrovni vyhrává, v roce následujícím, těsně po bratrově neočekávaní smrti, je nucen při revizi procesu a na pravděpodobný zásah samotného císaře  předat Vranov, Nový Hrádek i Jaroslavice Michalu Janovi IV., nejstaršímu synovi zemřelého bratra, a to za peněžitou náhradu 300 tisíc  zlatých.  Žije pak v Brně, kde se stal významným mecenášem kapucínů.

    Z jeho partnerského života se dochovala jediná podstatná informace - neznámo kdy se s papežským dispensem žení s Marií Juliánou z Althannu pocházející z poboční quintinovské linie rodu (volné pokrevní příbuzenství čtvrtého stupně). Jeho manželstvíí zůstává bezdětné.

   Umírá v listopadu 1763, necelý rok po smrti své ženy Marie Juliany. Pochován je v kapucínské kryptě u kostela Nalezení sv. Kříže v Brně - jeho jednoduchá dřevěná rakev položená na nízkém piedestalu je tam k vidění dodnes. Zajímavé je, že pozůstalostní soupis majetku uloženého v jeho vídeňském domě uvádí dvě české mluvnice a Kroniku českou Václoava Hájka z Libočan.