O ZÁMKU
VE VRANOVĚ
TROCHU JINAK...


MICHAL JAN I. (1607 - 1646)

   Michal Jan I. Althann, říšský hrabě, svobodný a korouhevní pán z Goldburgu a Murstettenu, nejstarší syn Michala Adolfa I.(1574 - 1638) a Alžběty Stossing z Altenspergu a Blauhofenu.

  Po univerzitních studiích ve Štýrském Hradci se stal komořím mladého arcivévody Ferdinanda (pozdějšího císaře Ferdinanda III.) – jako člen jeho užšího čtyřčlenného dvora ho doprovázel na neoficiálních cestách po Říši. Později byl jmenován komořím kurfiřta kolínského, nejvyšším císařským komorníkem a v roce 1644 nejvyšším zemským lovčím v Dolních Rakousích. Především se ale věnoval vojenské kariéře – dosáhl hodnosti plukovníka a velel jízdnímu pluku o tisíci koních.

   Jako jeho otec horlivě podporoval jezuitský řád, jezuitům ve Vídni věnoval ve své závěti i část svého majetku. Ten zahrnoval velkostatky v Dolních Rakousích a na Moravě panství Jaroslavice (u Znojma). Vranov tedy nikdy nevlastnil, za jeho života patřil Scherfenbergům.

   Jeho ženou byla Marie (1617 až 1657), dcera knížete Jana Ulricha  z Eggenbergu vévody krumlovského, s níž měl čtyři dcery a dva syny – stavebníka sálu předků Michala Jana II. (1643 - 1702) a zakladatele vedlejší hrušovanské linie Michala Adolfa II. (současné Hrušovany nad Jevišovkou na Znojemsku).

   Zemřel v roce 1646, rozdílný letopočet uváděný v textové kartuši (1649) označuje intabulaci jeho poslední vůle do zemských desek). Pohřen byl zřejmě ve Vídni.

  Na Vranově ho  připomíná socha v jižní stěně sálu předků, která ho zpodobňuje s ochranným pancířem a šerpou přes hruď, na nohou má vysoké shrnovací boty, ruka se opírá o důstojnickou hůl. Přilba s mocným chocholem se jako identifikační znak opakuje na monochromní malbě nad římsou. Fyziognomie tváře zhruba odpovídá dobovým portrétům. Zásluhy tohoto Althanna zdůrazňuje textová kartuš nad jeho hlavou i grisaillová malba nad okenní nikou. S pomocí alegoricko mytologického aparátu ho  oslavuje i malba nad římsou a oba štukové emblémy v okenních nikách. Na levém z nich vidíme pravděpodobnou původní podobu sálu předků, ještě s atikovým zastřešením, umístěného v triumfálním oblouku. Snad se tím připomíná, že postavit tento okázalý památník rodové slávy byla původně Janova myšlenka Michala Jana I., snad se zdůrazňuje předzvěst další prosperity „domu Althann“ za života jeho syna Michala Jana II.