O ZÁMKU
VE VRANOVĚ
TROCHU JINAK...


MICHAL JAN III. ( 1679 - 1722)

   Michal Jan III. Althann, říšský hrabě, svobodný pán z Goldburgu a Murstettenu, skutečný tajný rada a nejvyšší podkoní,  první komoří, oblíbenec a přítel císaře Karla VI.

   Narodil se 8. října 1679 jako mladší syn stavebníka vranovského sálu předků Michala Jana II. z Althannu (1643 - 1702) a Marie Terezie rozené z Liechtensteina. Od raného mládí byl ve službách habsburského prince Karla, kterého doprovázel – jako španělského  krále Karla III. –  i po celou válku o španělské dědictví. V roce 1709 se v Barceloně oženil s Karlovou favoritkou Marií Annou Pignatelli.  

    Po smrti císaře Josefa I. (v roce 1711) a potom, co se Karel stal císařem a českým a uherským králem, přesídlil se svou ženou do Vídně, kde dále upevňoval důvěrné kontakty s panovníkem. Jejich přátelství, zejména z Karlovy strany, bylo současníky označováno za mimořádné. Projevovalo se mimo jiné častými návštěvami císaře v althannském vídeňském sídle nebo krátkými pobyty císařské rodiny na dolnorakouském panství Althannů v Murstettenu. Jeho vnějším projevem byla i nebývale dlouhá doba, kterou Michal trávil v Hofburgu v císařově blízkosti – hrával s ním kulečník, pravidelně se spolu s ním zúčastňoval – jako vyhlášený střelec – oblíbených honů, radil mu v soukromí při řešení politických i rodinných problémů. 

   Císař Althanna neustále vyznamenával – stal se rytířem Řádu zlatého rouna, španělským grandem 1. třídy, dědičným číšníkem Říše římské národa německého, nejvyšším dědičným županem czaladierského komitátu (v jižních Uhrách) atd. Mimořádné byly i panovníkovi věcné dary – mimo jiné mu věnoval velkopanství Mezimuří s městem Čakovec (na soutoku Mury a Drávy). 

    V politice se Michal profiloval jako jeden z čelních představitelů tzv. španělské strany na vídeňském dvoře prosazující zájmy španělských emigrantů, kteří přišli do Rakouska spolu s Karlem. Svůj velký vliv, zejména v personálních otázkách, však uplatňoval v pozadí a spíše neviděn. V prostředí dvorních intrik se pohyboval s jistotou, a často i bez zábran, a měl proto řadu nepřátel. Vedle ojedinělých příznivých referencí se o něm v převažující míře vyskytují hodnocení velmi negativní, zejména v relacích zahraničních vyslanců. Říšský vicekancléř hrabě Bedřich Schönborn o něm například v roce 1717 napsal: „... bestiální favorit ... němý a ďábelský Althann, který nepáchá nic na veřejnosti, ale v soukromí, kdekomu a s velkou vážností ...“. 

   Když dne 16. března 1722 ve věku 43 let zemřel, zděšený císař si poznamenal do svého deníku „... můj nejdražší služebník, můj nejmilejší přítel, můj jediný přítel, který mě a já jeho 19 let vroucně miloval ... zemřel ... jsem velmi smutný, velmi smutný ... nikdy nezapomenu ...“. Prohlásil se za poručníka jeho nezletilých dětí a nařídil, aby ve Vídni po tři dny každé tři hodiny zvonily zvony všech kostelů a rozdávali se peníze vídeňské posádce. Smutečních slavností se zúčastnil celý dvůr, vysoký klérus, cizí vyslanci, zádušní mši celebroval vídeňský arcibiskup.

   Nebožtíkovo tělo bylo pak převezeno do rodové zámecké hrobky. Ocitlo se tedy na Vranově, o který Michal Jan III. za svého života bezúspěšně usiloval v dvacet let trvajícím soudním  procesu se starším bratrem Michalem Heřmanem a který - jako právoplatní majitelé - obsadili až jeho synové. Srdce tohoto Althanna bylo pak uloženo do kovové schránky dekorované na víku reliéfem říšského dvouhlavého orla a uloženo pod podlahu presbytáře vranovského kostela Nanebevzetí Panny Marie.

   Jeho podobu připomíná rytina v kanceláři správy zámku. Zobrazuje ho v typické barokní paruce, s předním plátem kyrysu, přes který je přehozena zřasená draperie, na nákrční stuze se objevuje prestižní Řád Zlatého rouna. 
 

V ý b ě r   z   n e p u b l i k o v a n ý c h   p r a c í   a   z   p o u ž i t é    l i t e r a t u r y  (výběr)

  • Pichorner Franz, Die „spanische“ Althann Marie Anna Josepha Gräfin Althann geborene Marchese Pignatelli (1689 – 1755), Diplomarbeit zur Erlangung des Magistergrades an der  Geisteswissenschaftlichen Fakultät der  Universität Wien,  Wien 1985
  • Janíček Karel, Janíčková Miroslava, Státní zámek Vranov nad Dyjí,  rozšířený průvodcovský text, Vranov nad Dyjí 2003
  • Redlich Oswald, Die Tagebücher  Kaiser Karls VI., München 1938