O ZÁMKU
VE VRANOVĚ
TROCHU JINAK...


MICHAL JOSEF ( 1756 - 1800 )

_________________________________________________________________________________________


   Michal Josef hrabě Althann, svobodný pán z Goldburgu a Murstettenu, dědičný číšník Svaté Říše římské národa  německého, španělský grand první třídy, c. k. skutečný komoří, poslední althannský vlastník Vranova.

   Narodil se 10. ledna 1756 jako syn Michala Jana IV. (1710 – 1778) a jeho třetí manželky Josefy Marie svobodné paní Fernemont  (1728 – 1758) a tedy jako vnuk Michala Jana III. (1679 – 1722) a Marie Anny Pignatelli (1689 – 1755).   

   Ještě jako nezletilý, v roce 1774, tedy ve svých osmnácti letech, získal testamentárním odkazem svého strýce generála jízdy Michala Antonína Althanna (1716 – 1774) zadlužené majorátní a fideikomisní panství Jaroslavice – Vranov s Novým Hrádkem. Jeho otec, čtyřikrát ženatý viceprezident Nejvyššího soudního úřadu ve Vídni Michal Jan IV., to nepochybně uvítal, protože ze svých 16 dětí musel v té době zaopatřovat ještě tři nezletilé syny a dvě dcery.   

    V roce 1776, tedy dva roky nato, se Michal Josef oženil s Marií Filipou, sedmnáctiletou dcerou Jana Jindřicha hraběte Nimptsche, držitele blízkého jihomoravského statku Nové Syrovice. V roce 1778, po smrti svého otce, se stává majorátním pánem althannského dominia Svojšice v Čechách a navíc může disponovat i nemalým podílem na rodinném velkopanství Mezimuří s městem a pevností Čakovec, které Althannové získali v roce 1719 darem od císaře Karla VI.

   Příznivé kariérní předpoklady pro vojenskou, úřednickou, nebo i duchovní dráhu, posílené velmi dobrou společenskou pozicí a vlivem otce a úzkými styky dalších Althannů s císařským dvorem, však Michal Josef nevyužívá. Volí roli šlechtického velkostatkáře, který se věnuje správě svých statků a budování rezidencí. Ještě v sedmdesátých letech zahajuje v rychlém a soustředěném úsilí velkorysé klasicistní úpravy Vranova a Jaroslavic, nezapomíná ani na Svojšice. Na Vranově zajišťuje demolici zbývající části starého hradu v západní části dnešního čestného dvora a zahajuje dostavbu obytného západního křídla. Buduje kašnu čestného dvora, a zejména nákladně zdobí interiéry prvního patra dodnes zachovalými a umělecky zdařilými štukovými a tapetovými dekoracemi i nástěnnými malbami. Svou pozornost soustřeďuje i k členitému a přírodně zajímavému okolí, kde postupně uskutečňuje rozsáhlé plány na založení lesoparku – za jeho vlády například vznikají lovecké pavilony v Braitavě a u Čížova a realizují se nákladné úpravy Růžového vrchu.    

   Čilý stavební ruch, zabírající plochu větší jak jedno desetiletí, dynamického a ctižádostivého Michala Josefa vyčerpává a přivádí ho nakonec do těžkých dluhů. Na jeho platební neschopnost má však vliv i karban, záliba v přepychu, okázalý způsob života a vůbec neuvážené rozhodování ve finančních záležitostech. Koncem osmdesátých let se v tomto směru dostává do bezvýchodné situace. Nepomáhá ani snaha o zřízení některých výnosných podniků – kupříkladu papírny na Dyji, neúčinné jsou i další půjčky nebo dědičné propachtování panských mlýnů, zájezdních hostinců, kováren, ovčíren, větších pozemků z panské půdy i celých hospodářství. V roce 1789, kdy je administrací jeho majetku pověřen tchán Jan Jindřich hrabě Nimptsch, se ještě odhodlává k zoufalému pokusu – Vranov a Jaroslavice – pronajímá na 12 let Karlu Wetzlarovi  z Plantensteina, ale věřitelé ničí i poslední naději. V roce 1788 prodává Jaroslavice (Jindřichovi Nimptschovi) a  v roce 1793, kdy se stále topí v dluzích, je pod tlakem okolností přinucen se zbavit i Vranova.

   Poslední léta dožívá tento uměnímilovný, tvořivý, ale trochu i pošetilý bohém ikarského osudu ve stísněných poměrech. Umírá 8. února 1800 a pochován je – se souhlasem nového majitele Vranova Stanislava z Mniszku – v rodové althannské hrobce pod vranovskou zámeckou kaplí.  

    Se svou manželkou Marií Filipou, členkou prestižního dámského Řádu Hvězdového kříže, zemřelou 23. září 1796 ve Vídni,   měl dceru Marii Karlu (1777 – 1778), syna Michala Jindřicha (1780 – 1781), dceru Marii Josefu Jakobínu (1788 – ?), o jejímž osudu nic nevíme, a ještě další dceru Marii Annu Kristinu Eleonoru (1789 – ?), která se v roce 1807 provdala za Jana Baptistu hraběte Troyera.
 


Detail alegoricko mytologické glorifikace althannského rodu z tapetové výmalby dnešní velké jídelny - příklad jedné z kvalitních tapetových dekorací vídeňského původu, kterými Michal Josef zdobil v osmdesátých a devadesátých letech 18. století interiéry vranovského zámku.