O ZÁMKU
VE VRANOVĚ
TROCHU JINAK...


WOLFGANG ( ? - 1545 )

   Wolfgang Althann (Altheim), první historicky doložitelný althannský předek zobrazený v sále předků a ve své době možná jediný žijící mužský příslušník nevýznamného a nemajetného dolnobavorsko hornofalckého vasalského šlechtického rodu. 

   Do Dolních Rakous přišel někdy koncem dvacátých let 16. století, a to se svým otcem Vilémem, chudým námezdným vojákem, který působil jako služebný šlechtic v domě Liechtensteinů.

   V roce 1531 se překvapivě oženil s Annou z Pöttingu, tedy ženou sice „nevalné pověsti“, ale pocházející z místního starožitného, velmi urozeného rodu, který mezi své předky v ženské linii počítal i německé krále (Ottony), švédské krále (Yuglingy), krále francouzské (Kapetovce), polská knížata (Piastovce) nebo velká knížata kyjevská (Rurikovce). Ale především se oženil s bohatou ženou - dědičkou panství Murstetten s hradem Goldburg. Vyženěný hrad Wolfgang opravil, přestavěl a po něm se i psal.

   Někdy v této době se stal biskupským hejtmanem v Hollenburgu. Měl mimo jiné  tři syny – Kryštofa (zemřel 1589), Volfa Viléma (zemřel 1574) a Eustacha (zemřel 1602), kteří se všichni stali zakladateli vlastních rodových linií.

   Umírá koncem roku 1545, pochován byl v Hollenburgu, kde je dodnes na jeho náhrobním kameni vytesán ještě původní altheimský erb s  klenotem z pštrosích per.

   Na Vranově ho připomíná socha osazená do jižní stěny sálu předků, která ho zpodobňuje jako typického renesačního šlechtice - v kabátci, s krátkými kalhotami, kloboukem a dvojitým řetězem na prsou. Jeho fiktivní zásluhy zdůrazňuje grisaillová malba nad okenní nikou a v alegoriích ho oslavují i obě štuková emblemata a malba nad římsou. Textová kartuš nad jeho hlavou prezentuje jeho plukovnickou hodnost a roli válečného rady.  Jde ale o mystifikaci vyjadřující potřebu stavebníka sálu předků  -  jeho prapravnuka Michala Jana II. -  zařadit druhého autentického rakousko moravského Althanna do galerie slavných předků v odpovídajících souvislostech. Byť za cenu volného zacházení s pravdou.