MICHAL ANTONÍN (1716 - 1774)
Michal Antonín Althann, hrabě Říše římské národa německého, svobodný a korouhevní pán z Goldburgu a Murstettenu, španělský grand první třídy, c. k. komoří. Narodil se 17. července 1716 jako mladší syn Marie Anny Josefy rozené markýzy Pignatelli (1689 - 1755) a Michala Jana III. Althanna (1679 – 1722). Někdy zmiňovaná skutečnost, že je císařským levobočkem, je neprokázaná.
Jeho výchova, kterou od šesti let, to je od předčasné smrti jeho otce v roce 1722, až do jeho plnoletosti řídil a bedlivě sledoval sám císař jako poručník, směřovala k příští vojenské kariéře. V rané dospělosti se stal rytmistrem v Lobkovickém pluku, po několika letech obristem, rytířem Maltézského řádu, c. k. skutečným komořím a od roku 1758 c. k. skutečným tajným radou, generálem jízdy a velitelem a vlastníkem dragounského pluku č. 1. V této roli vytrval až do konce svého života.
Od své plnoletosti, tedy od svých 21 let, vlastnil majetek v hodnotě asi milion zlatých – dva domy ve Znojmě, dům ve Vídni s velkou zahradou a spojené fideikomisní panství Jaroslavice, Vranov a Nový Hrádek. Vranov však vzápětí přenechal ke správě a k užívání své matce na doživotí. Po její smrti v roce 1755 se ho opět ujal a jeho ekonomiku přizpůsobil náročným honebním požadavkům svým i své početné důstojnické družiny – rozšiřoval vrchnostenské lesy, budoval obory pro zvěř, hájil početná stáda jelenů, volně se pasoucí na zemědělských kulturách. Nerozumným hospodařením panství zatížil dluhy v řádu několika set tisíc zlatých.
V poddanských obcích rozšířil nebo i nově postavil hostince, myslivny, mlýny (například zájezdní hostinec ve Vranovské Vsi) a opravoval církevní stavby (Vracovice, Starý Petřín, obnovil střechu vranovského kostela apod.). Na zámku, jehož interiéry vyzdobil portréty 34 důstojníků svého regimentu, osadil především nové zvony a provedl některé úpravy fasád.
Jako rytíř Maltézského řádu musel ve své době alespoň formálně žít v celibátu, proto zůstal neženatý. Svou nelegitimní dceru Josefu provdanou von Hauer se rozhodl uznat a vyplatit těsně před smrtí.
V testamentu určil za univerzálního dědice Michala Josefa Althanna, nejstaršího syna svého bratra Michala Jana IV., s nímž se v době sepisování poslední vůle soudil o nároky na althannský svěřenecký statek Králíky. Zemřel 11. listopadu 1774. Pochován je – symbolicky oděný jen do jezdeckých škorní – ve vranovské zámecké hrobce.
Jeho dobový portrét zavěšený na severní stěně tzv. althannského salonu ho zpodobňuje jako asi pětiletého, s šerpou a hvězdou rytíře Řádu Bílé orlice, ukazujícího prstem na vojáky svého dragounského regimentu. K zadní straně obrazu bylo připojeno identifikační autentikum z 19. století, nelze se ale v tomto směru zbavit jistých pochybností vyvolaných vysokým polským řádem uděleným cizozemci a dítěti (i když byl jeho poručníkem císař).
Autor:  zamek-vranovVydáno: 17.6.2012 15:38 Přečteno: 4843x Hodnocení: nehodnoceno |
Vaše hodnocení: |
