O ZÁMKU
VE VRANOVĚ
TROCHU JINAK...


O HADÍM KRÁLI (pověst o jižních svazích Felicitina údolí)

_________________________________________________________________________________________

Korunovanému vládci hadů, žijícímu na sluncem prohřátých jižních svazích Felicitina údolí pod vranovským hradem, se občas zastesklo po odpočinku a po klidu. V tu chvíli hledal dobrého člověka, který by na zemi rozložil bílý šátek, aby na něj mohl složit královskou korunu nesmírné ceny a tím aspoň na chvíli ulehčit unavené hlavě.      -     -     -      Ve Vranově žil v té době lakomec, který za cíl svého života považoval hromadění pokladů. Neustále přemýšlel, jak by své bohatství dále rozmnožil. Také on slyšel o hadu s démantovou korunkou. A neustále přemítal, jak ji získat. Po celé dny slídil po stráních s bílým šátkem v ruce, nahlížel pod kameny a keře, ale marně.      -     -     -      Až jednoho dne se zase plížil po strmém svahu nad hradem. Vtom spatřil na kameni jiskřit duhové plaménky. Přiblížil se a hle – ležel tu krásný vzrostlý had s korunkou na hlavě. Lakomec cítil vzrůstající rozčilení, srdce mu tlouklo jako zběsilé. Touha po bohatství přemohla vzrůstající strach a tak se přiblížil na několik kroků k odpočívajícímu hadímu králi, rozestřel na zem šátek a ukryl se v blízkém roští.      -     -     -      Netrvalo dlouho a had šátek zpozoroval. Připlazil se k němu a unaveně sklonil hlavu, až korunka sklouzla. Pak se opět odplazil ke kameni, na kterém dříve odpočíval, svinul se a usnul. Právě na tento okamžik číhající lakomec čekal. Rychle sebral korunku a prchal pryč.      -     -     -      Vtom se za ním ozvalo sílící syčení, při němž stydla krev v žilách. Ohlédl se přes rameno a ke svému zděšení spatřil obrovské množství hadů, jak se rychle plazí v jeho stopách. Zděšeně odhodil korunku a zastavil se až ve svém obydlí.      -     -     -      Po několika dnech to lakomci opět nedalo. Zápasil se strachem, ale podlehl a vydal se znovu na stráň. Na starém místě spatřil opět hadího krále. V jeho blízkosti rozložil šátek a schoval se. Netrvalo dlouho a hadí vládce šátek zpozoroval, uložil na něj diadém a odplazil se zpět ke svému místu na kameni. Lakomec vyskočil, korunku uchopil a jako o závod prchal dolů po stráni k městečku.      -     -     -      Jak se však poděsil, když mu za zády zase zaznělo syčení. V zoufalství rychle vylezl na strom, aby unikl pomstě. Byla to ale marná snaha. Ve větvích ho hadi dostihli a srazili k zemi, kde dokonal. Z jeho chladnoucí dlaně pak vzali korunku, nasadili ji svému králi a zmizeli v podrostu. Od té doby je – ani hadího krále – nikdo nespatřil.


P O Z N Á M K A
Obdobné  pověsti  o korunovaném hadím vládci jsou poměrně časté.  Jejich vranovská verze byla téměř jistě inspirována velkým  výskytem  hadů na řídkých mýtinách zalesněného Felicitina údolí pod zámkem (foto vlevo nahoře). Hadi na těchto místech žijí i dnes, zejména užovka  stromová  dosahující  v  dospělosti až dvoumetrové délky.