DROBNÉ PAMÁTKY MĚSTYSE VRANOV
_________________________________________________________________________________________
Nejstarší dochovalé památky Vranova nad Dyjí svědčí o jeho značné starobylosti. Městečko, které na místě dnešní obce postupně vznikalo pod zeměpanským hradem již někdy ve 12. století, mělo vlastní farní správu a jeho obyvatelé se živili řemesly a zemědělstvím. V 16. století, kdy v něm dočasně zvítězilo evangelické náboženské vyznání, bylo celé obehnáno hradbami. Jeho ekonomický význam zvyšovaly hamry na tavení železné rudy, pivovar, vápenice a panský dvůr. Za třicetileté války bylo v letech 1641 a 1645 obsazeno a vypleněno Švédy. Později proslulo výstavbou architektonicky unikátního barokního zámku, v devatenáctém století existencí slavné továrny na výrobu kameniny a asi před sedmdesáti lety stavbou vranovské přehrady. Rozvoj současného turistického ruchu podporuje i jeho ojedinělé přírodní prostředí, které je součástí Národního parku Podyjí.
Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie je největší a umělecko historicky nejvýznamnější vranovskou církevní památkou. Postaven byl již v první polovině 13. století, v gotice zaklenut a rozšířen o dnešní sakristii. Po vypálení a vydrancování Vranova Švédy v roce 1645 došlo k jeho postupné přestavbě v barokním duchu, o kterou se kolem roku 1685 a po celé 18. století zasloužili patronové farnosti hrabata z Althannu. Z bohatého vybavení interiéru kostela zaujme mimo jiné románsko - gotická křtitelnice, sochy sv. Máří Magdaleny a sv. Petra z doby kolem roku 1770, dále postranní rokokový oltář z druhé třetiny 18. století s obrazem sv. Jana Nepomuckého z okruhu F. A. Maulbertsche nebo dva barokní obrazy z první třetiny 18. století, umístěné v štukových rámech presbytáře a znázorňující scény ze života Panny Marie.
Kaple sv. Ondřeje, kterou tvoří rotunda s apsidou zaklenutá kupolí, je pozdně románskou stavbou z první poloviny 13. století. Barokní doba vtiskla asi v polovině 18. století svou podobu do její fasády s malbou Kristovy tváře na tzv. Veroničině roušce. V podzemním podlaží stavby, do kterého je dnes vstup zazděn a zasypán, je autentická kostnice zaplněná v několika vrstvách lebkami. V okolí kaple se dříve rozkládal hřbitov, v němž se přestalo pohřbívat někdy na přelomu 19. a 20. století.
Kaple sv. Heleny (v osadě Zadní Hamry). Drobná empirová stavba pořízená v roce 1815 Helenou z Mniszku. Věž z roku 1899.
Kaple Panny Marie Ochranitelky (v lese za statkem v blízkosti tzv. hraběnčiny louky). Založena v devadesátých letech 18. století Josefem Hilgartnerem z Lilienbornu jako chrámek zasvěcený antické bohyni Dianě (DianaTempel) - jeho interiér zdobily sochy postav z antického bájesloví. Helenou z Mniszku byla kaple nově vybavena a zasvěcena Panně Marii (Maria Schutz) někdy v druhé čtvrtině 19. století. Památka pozdně klasicizujícího výrazu a formy.
Mniszkův kříž, umístěný na tzv. Křížovém vrchu, pochází z doby krátce po roce 1847. Nechala ho na počest svého zesnulého manžela Stanislava postavit majitelka zámku Helena z Mniszku, a to na místě, které si oblíbil a kam rád chodíval. Svědčí o tom polsko německý nápis na litinové desce zabudované do zděné podnože kříže: "Žena nejlepšímu z mužů, děti nejlaskavějšímu z otců. Na památku Jeho Excellence hraběte Stanislava z Mniszku." Tato zajímavá regionální památka je součástí místní turistické stezky Karla Claryho.
Claryho kříž je krajinnou dominantou vyrobenou z blanenské litiny a postavenou v lese nad dnešní přehradní hrází. U jeho paty je na desce německý nápis: "Na památku mého přítele knížete Karla Claryho - 1831". Monument zřídil majitel panství a zámku polský hrabě Stanislav Mniszek poté, co se při návštěvě Vranova během cholerové epidemie nakazil a krátce potom i zemřel jeho dlouholetý druh - spisovatel, malíř a humanista Karel Clary.
Socha Madony (v parku za kostelem). Rokoková skulptura Immaculaty z druhé třetiny 18. století – tedy korunované Panny Marie s Ježíškem stojící na zeměkouli obtočené hadem a proťaté půlměsícem. Na dnešní místo, tedy do areálu starého hřbitova, byla osazena krátce po roce 1950.
Socha sv. Jana Nepomuckého (na pravém břehu Dyje u mostu). Kvalitní barokní skulptura v životní velikosti představující Jana Nepomuckého držícího v ruce – místo obvyklého kříže – vlastní jazyk, demonstrující neporušitelnost zpovědního tajemství a přibližující světcův životní příběh. Socha byla pořízena Marií Annou z Althannu rozenou Pignatelli v roce 1731.
Poklony – drobné církevní architektury s vnitřním výklenkem a bez oken, které stojí volně v krajině nebo u cest. Historicky a umělecky pozoruhodná je například poklona z roku 1754 postavená ve formách doznívajícího baroka a zasvěcená původně Panně Marii (na křižovatce cest vedoucích k Lančovu a k přehradní hrázi). Zaujme i poklona sv. Josefa (na křižovatce pod benzinovou pumpou), a to jako hodnotná klasicizující stavba z roku 1826 s původním negotickým oltářem. Podle zpráv z 19. století byla zřízena na místě hromadného hrobu padlých švédských vojáků i vranovských obyvatel z roku 1645, kdy bylo městečko – během marného obléhání hradu – vydrancováno vojsky švédského generála Torstensona.
Morový sloup na náměstí je hodnotnou barokní památkou postavenou v roce 1713 majitelem panství hrabětem Michalem Heřmanem Althannem. Připomíná dramatickou epidemii tzv. černé smrti decimující Vranov v roce 1680, kdy na ni zemřelo 81 obyvatel městečka. Na jeho vrcholu stojí na zeměkouli Panna Marie Neposkvrněná, pod níž umístili autoři tohoto uměleckého díla čtyři morové patrony - sv. Rocha se psem, sv. Floriana ulévajícího z vědra vodu, sv. Šebestiána s šípy zabodnutými do hrudi a sv. Jana Nepomuckého držícího krucifix.
Felicitina studánka byla postavena v roce 1806 na úpatí braitavského vrchu pod zámkem Vranov nad Dyjí, u vstupu do tzv. Felicitina údolí. Její stěny zdobí reliéfní barevná vegetace z pískovce. Ve středu interiéru, zaklenutého kupolí s kazetováním, je nádržka, do níž je přiváděna voda z horní části přilehé stráně. Nad fasádním průčelím s umělecky hodnotným vlysem tančících nymf je v trojúhelníkovém štítě německý nápis: "Felicie hraběnka z Mniszku zřídila a věnovala tuto studánku unaveným poutníkům k osvěžení a svému milému údolí pro okrasu". Památka je součástí místní turistické stezky Heleny Mniszkové.
Obelisk u tzv. Ledových slují. Nad Ledovými slujemi se na vrcholu skalní plošiny, z níž se naskýtá výjimečný výhled do údolí Dyje, tyčí zděný obelisk. Byl postaven okolo roku 1860 Okrašlovacím spolkem ve Vranově jako projev díků hraběnce Heleně Mniszkové, která tuto krajinu zpřístupnila veřejnosti. V základech obelisku je zazděna nádoba s mincemi a pařez věkovité borovice, která dříve stála dříve na vrcholu skály.
Lusthaus (lovecký letohrádek na Braitavě, těsně u státních hranic) – postaven během léta 1780 za vlády posledního vranovského Althanna Michala Josefa, a to na půdorysu nepravidelného šestiúhelníku jako dvojpodlažní architektura – v pozdně barokním, ale zčásti již klasicizujícím duchu. Přízemí sloužilo jako přípravna jídel a odkladiště zvěřiny a šatstva, místnost v patře, prosvětlená řadou velkých oken, byla určena k hostinám a vůbec ke společenským účelům. Z letohrádku, který byl koncipován i jako vyhlídka, bylo možno dříve, do doby, než průseky, průhledy a komunikační osy lesoparku zarostly lesem, spatřit zámeckou vedutu. Památka je dnes ve správě Národního parku Podyjí, je opravena a slouží k příležitostným jednáním a k reprezentačním účelům.
Helenina vyhlídka – tzv. zikkurat. Romantická kamenná stavba poblíž braitavského Lusthausu postavená v první polovině 19. století, a to na kruhovém půdorysu s plným jádrem, okolo něhož stoupá k vrcholu schodiště. Dříve, než umělé průseky zarostly lesem, z ní bylo možné pozorovat zámek a jeho okolí.
Továrna na výrobu kameninového zboží. Velká budova protáhlého obdélného půdorysu se sedlovou střechou a vysokým komínem, umístěná vedle Zámeckého hotelu, je bývalou továrnou. Do dnešní podoby ji nechala přestavět ve čtyřicátých letech 19. století majitelka zámku Helena Mniszková. Ve své době to byl proslulý závod, pracující v letech 1799 až 1882. Vyráběl zejména čajové, jídelní, kávové a mycí soupravy, dekorativní vázy, také ale figurální, liturgické i jiné předměty. Jeho produkce dosáhla zejména ve dvacátých až čtyřicátých letech 19. století neobyčejného technologického i estetického mistrovství a masově pronikla na tuzemský i evropský trh. Slavnou historii vranovské kameniny připomíná vybranými kolekcemi řada světových muzeí.
Významné domy. Bohatou historii Vranova dokumentují jeho některé domy. Hned při vjezdu od Znojma zaujme dvojštítové průčelí barokního mlýna z počátku 18. stolení s aliančním erbem hrabat Althannů a knížat Pignatelli. Budova pošty na náměstí je stavbou se středověkým původem, která svůj současný vzhled získala na konci 19. století - dříve v ní byla radnice, obecní šatlava a stará hasičská zbrojnice. Ze středověku pocházejí i další významné domy na náměstí, přestavované v 8. a 9. století, jako dnešní Hotel pod zámkem a s ním sousedící Pážecí dům. Starší původ má i barokní budova fary vedle kostela, jejíž současný vzhled pochází z první čtvrtiny 18. století. Dnešní škola je bývalou administrativní budovou panského pivovaru, postupně budovanou v 17. a 18. století, a naposledy přestavěnou v roce 1906. Zajímavou památkou je i klasicistní dům zámeckého zahradníka nad fotbalovým hřištěm.
Hráz Vranovské přehrady byla vybudována technologií litého betonu, a to již v letech 1930 až 1934. Podzákladí se injektovalo do hloubky od 10 do 20 m. Maximální výška nad základy činí 59,9 m, délka koruny 290,4 m, šířka koruny 7 m, maximální šířka u paty hráze 42,2 m. Součástí díla jsou tři strojovny s Francisovými turbinami o hltnosti 3 x 15 m3/sec. Výkon generátorů činí 3 x 6 MW, průtočnost vody 51 m3/sec, průměrná roční výroba elektrické energie dosahuje 25 GWh. Stálý objem přehradní nádrže je téměř 32 milionů m3, užitkový objem 79,7 milionů m3, celkový objem asi 132 milionů m3. Maximální délka nádrže, která se hojně užívá k rekreaci a sportovnímu rybaření, činí 29,8 km, maximální hloubka (u hráze) 42 m.
Vranovské pohraniční opevněníí. V letech 1935 až 1938 vznikl na hranicích republiky mohutný řetězec bojových železobetonových pevnůstek - tzv. řopíků, a to jako do hloubky členěný obranný systém s převládající možností bočních paleb. Celkem 19 bunkrů v strategicky důležitém Vranově se dochovalo v úplnosti. Jsou nepřehlédnutelným krajinotvorným prvkem a mají jednotlivě, a zejména jako soubor charakter unikátní technické památky. Linie začíná těsně pod zámkem a pokračuje pak podél silnice k budovám bývalého statku a od něho přes Junácké údolí k přehradní hrázi. Jde vesměs o různě modifikované pevnůstky vzor 37 LO. Většina objektů je volně přístupná, na třech z nich, umístěných poblíž zámku, je zájemcům nabízen v letním období odborný výklad.
Autor:  zamek-vranovVydáno: 8.4.2016 11:44 Přečteno: 4635x Hodnocení: nehodnoceno |
Vaše hodnocení: |
